Diagnóza

Mareček se narodil v 38. týdnu těhotenství přirozenou cestou jako první dítě. Byl pro nás příslovečným „vymodleným dítětem“, o které jsme se snažili dlouhou dobu. Dle apgar skóre, kterým se hodnotí vitalita novorozenců, se prakticky jednalo o zdravého donošeného chlapečka. V prvních měsících života jsme nepozorovali žádné odchylky od normálního vývoje, což bylo potvrzeno i ošetřující dětskou lékařkou. Vývoj sice nebyl bez komplikací – výrazné problémy s kolikou, neustále zvýšená teplota, atd., ale vše bylo, tak říkajíc, v obvyklých mezích.

 

Od 3. měsíce jsme začali docházet na rehabilitace cvičit Vojtovu metodu, protože Mareček měl problémy s prvním vzpřimováním a byla u něj diagnostikována lehká hipotonie (snížené svalové napětí).

S postupem času jsme začali pozorovat určité opoždění ve vývoji v porovnání s tabulkami. Nechtěli jsme tomu přikládat větší význam, neboť jsme byli přesvědčeni, že Mareček je pod dostatečným lékařským dohledem a tudíž není důvod ke znepokojení. Tento stav prakticky přetrvával až do 13. měsíce jeho věku, kdy jsme to již psychicky nevydrželi a navštívili dětského neurologa, který nám přichystal lehký nervový otřes. Po důkladné prohlídce Marečka zkonstatoval jasný a nesmlouvavý verdikt: Centrální hypotonický syndrom s výraznou psychomotorickou retardací.

Bylo to pro nás jako rána palicí do hlavy, protože jsme nic podobného nečekali. Po dohodě s neurologem nám bylo doporučeno absolvovat týdenní pobyt na dětské neurologii Thomayerovy nemocnice, kvůli provedení komplexního vyšetření. Na vyšetření jsme čekali více než měsíc a v mezidobí ukončili rehabilitace dle Vojty, protože to nikam nevedlo a našli si terapeutické pracoviště pod Hamzovou dětskou léčebnou v Luži, kde se cvičí dle metody Bobath. Vyšetření v Thomayerově nemocnici prakticky potvrdilo původní diagnózu s tím, že magnetická rezonance potvrdila nález na mozku: Asymetrické rozšíření komorového systému surpatentoriálně ( levá PK širší oproti pravé), rozšířeni SA prostor v okolí mozkových hemisfér zejména F-T bilat, s atrofii bílé hmoty periventrikulárně.

Bylo nám sděleno, že matka pravděpodobně prodělala v těhotenství nějakou skrytou virózu, která vedla k zánětu a nevratnému poškození mozku, což je bohužel neléčitelné. Jediné doporučení znělo: Intenzivně rehabilitovat a stimulovat vývoj.

Díky velmi vstřícnému postoji Hamzovy dětské léčebny se nám podařilo zajistit pro Marečka návazný 5-ti týdenní rehabilitační pobyt, díky kterému jsme mohli u syna pozorovat velký progres ve srovnání s předešlým vývojem.

Protože jsme z hlediska klasické medicíny prakticky uzavřený případ, jsme nuceni hledat alternativní léčbu, abychom mohli synovi zajistit naději na kvalitnější život. Jako všichni rodiče, kteří se octnou v podobné životní situaci a svádí svůj boj s osudem, jsme odhodláni vyzkoušet všechno, co by mohlo, byť jen částečně, pomoci. V tomto směru zkoušíme akupresuru, SRT metodu, homeopatii, zajímáme se o celostní a, čínskou medicínu, atd.

Určitým limitem je pro nás zdroj peněz, protože většina z těchto metod není hrazena zdravotní pojišťovnou. Stejnému problému čelíme i v případě zajištění dalších rehabilitačních pobytů na specializovaných pracovištích (léčebny, lázně), které mohou našemu synovi nabídnout vždy něco navíc ve srovnání se ambulantním rehabilitačním cvičením. Přivítáme proto jakoukoliv finanční pomoc na náš transparentní bankovní účet:

2801246907/2010

Děkujeme Všem

Rodiče Markéta a Honza Šlosarovi